Mýty a legendy o jantaru

Kolem jantaru koluje řada mýtů a legend, z nichž má většina kořeny ve starověkém Řecku. Jantar je často nacházen v podobě připomínající slzu a tímto vzhledem se nechal inspirovat i řecký dramatik Sofokles, kde se o jantarových slzách zmiňuje nad smrtí hrdiny Meleagera, kterého proklela vlastní matka.

Na jihu ještě zůstaneme. Původ baltského jantaru je spojen s litevskou legendou o královně moře Juraté, která se zamilovala do rybáře. Její otec královnu potrestal zničením jejího jantarového paláce a Juraté samotnou proměnil v mořskou pěnu.

Ani Mexiko nezůstává s legendami pozadu. Tento minerál znali už staří Mayové, kteří kvůli němu uzavírali s Aztéky obchod. S příchodem španělských dobyvatelů do těchto končin vznikla legenda o tom, že aztécký vládce Montezum míchal čokoládu svou jantarovou lžičkou. Barvu může mít podobnou jako imperiální topaz.

To, zda jsou tyto mýty a legendy pravdivé se dnes už nedozvíme. Jak to ale tak bývá, „na každém šprochu, pravdy trochu“.